Želvuchy
Do našeho zvěřince před rokem přibyla želva Amálka. Našli jsme ji na nádraží v Praze při návratu z dovolené. Byla podchlazená a hladová, nejspíš se někomu omrzela. Pan veterinář nám poskytl informace a dal ji do pořádku a máme ji skoro rok (únor). Pořídili jsme jí velké akvárko a vše potřebné, ale přesto se nám zdálo, že nějaká smutná. Začali jsme tedy uvažovat, že jí pořídíme na vánoce kamaráda. A bylo září 2009 a manžel sekal na zahradě trávu, když v tom Mája s Dennym na něco štěkali a málem byla pod sekačkou další nalezená želva, tentokrát kluk. Dali jsme mu jméno Artur. Ošetřila jsme mu krunýř, který manžel omylem šmrncl sekačkou, dala jsem mu napít, byl dehydrovaný a najíst. Kupodivu se dal dobře dohromady a nebyl potřeba ani doktor. Postupně jsme na sebe nechali naše želvičky zvykat a teď jsou z nich skvělí partneři. Není pravda, že želva jen spí a je zalezlá v krunýři. Naše jsou zvědavé, mlsné a mazlivé. Rádi se nechají drbat na hlavičce, krmit z ruky, rádi se koupou ve vaně, pasou venku v trávě, lezou po bytě a spinkat jdou do akvária. Jsou to moc společenská a chytrá zvířátka, koukají na televizi:-) (máme je v obyváku), bouchají krunýřem do skla, když chtějí pustit po bytě, hrají s námi občas na schovku:-) Ikdyž jsme se k těmto tvorečkům dostali spíš omylem, jsme rádi, že to osud takto zařídil, jsou skvělí:-) Asi máme magnet na opuštěná a zanedbaná zvířátka, pač s Májou a Dennym to bylo obdobné:-(
